Články

 Dle profesora Juliána Aleksandrowicze:   „Není zdravý člověk, který:

-sám trpí, vědomě vyvolává utrpení jiných,

-tepe jiné za lži a činy, které sám koná,

-sám sytý, lhostejně patří, jak jiní umírají hladem,

-nenávidí jiného člověka z příčin iracionálních, například z předpojatosti náboženské, rasové a nedovede se osvobodit od této nenávisti,

-i když si je vědom, jak je pro zdraví škodlivé narušení rovnováhy přírodního prostředí, nepůsobí proti tomu v rámci svých možnosti (nemoc lhostejnosti),

-nedovede objektivně ohodnotit sebe a má buď přehnané mínění o sobě, nebo nedoceňuje svou hodnotu,

-cítí se pokořen nedostatky fyzickými nebo psychickými a nemá vůli je odstranit,

-nedovede nalézat radostné a hezké stránky života svého i jiných, vidí jen smutek a bezúčelnost existence,

-obává se nepřítele jak skutečného, tak domnělého a od těch představ se nedovede osvobodit,

-nemá představivost a nedovede si vytvořit vizi lepšího života, lepší budoucnosti, jeho vědomí je zatemněno zhoubným mýtem „zlatého telete“,

-není zdravý člověk ani společnost, přijímající kulturní vzory, které spočívají na nelidských zákonech „práva silnějšího“,

-neuznává, že s rytmem vegetativního života, tedy narození, zrání a smrti všechny živé bytosti jsou si rovny.

-nedovede rozvázat osobní ani mezinárodní konflikty bez ublížení jiným,

-z nějakých důvodů se povyšuje nad jinými,

-nevyužívá přirozených možnosti stálého duchovního růstu,

-nedovede se vzchopit k překonání sebe sama a společenských stereotypů myšlení a konání, které zvětšují utrpení i jiných lidi,

-smysl života vidí jen ve stálém hromadění materiálních hodnot, aniž by si uvědomoval, že se stává jejich zajatcem, aniž by měl snahu stát se dokonalejším, nalézt smysl své existence a svým konáním přispět k pokroku lidstva.

Georges Ohsava:

„Člověk dobrého zdraví je prost hněvu, strachu, trápení se, je klidný, milý v každé situaci. Při setkávání se s překážkami a nepřáteli je šťastnější, způsobilejší, aktivnějčí. Pokud se člověk nedovede plně spřátelit se svou ženou a dětmi, pak je silně nemocen. Zcela zdraví lidé měli by mít schopnost rychlého a jasného myšlení a jednání. (Tento Japonec úspěšně léčil makrobiotickou dietou, úspěšně spojil filozofii a kulturu orientu s naukami západu).

Autor této knihy není lékařem, proto se odvolává na uznávané autority.

Možno se tázat: Kolik lidí odpovídá kriteriím zdravého člověka? Nemnoho. Jsme nemocnou společnosti jako nikdy dříve a nejsou náznaky, které by naznačovaly nápravu v nejbližších létech. Naopak, je více pesimismu, pokud jde o budoucnost. Jen jednotlivci jasného hygienického vědomí a silné povahy mají šanci uniknout vlivu patogenních činitelů a uchovat si plné zdraví, sílu a vést život bez nemoci. Hlavním úkolem této knihy je probudit toto vědomí u co největší části lidské společnosti.