https://www.stream.cz/slavnedny/618301-den-kdy-tisice-lidi-videly-zazrak-13-rijen

Fatimské zjevení „zázrak“

Turzovský zázrak

Rozhovor Tomáše Coufala s Nickom Vujicicom

Nepotřebuji ruce a nohy, potřebuji Boha...

https://www.nickvujicic.cz/

Podívejte se na jeho video, ŽIVOT BEZ HRANIC Jedno video místo mnoha slov

VELICE SILNÝ PŘÍBĚH O MUŽI, KTERÝ NEMÁ KONČETINY, ALE MÁ

VELIKOU SÍLU ŽÍT A TVOŘIT.

Stojí to za to ho vidět. Okamžitě uvidíte svoje problémy v jiném světle.

Má v sobě tolik lidskosti, že se to snad ani nezdá...

Všem vřele doporučuji !

V jeho slovech nemožné se stává možným......

Když se setkáte s Nickem Vujicicem, uvidíte usměvavého mladého muže, který hýří humorem a optimismem. Nemáte pocit, že by mu něco scházelo; naopak, ze svého postižení udělal přednost, která mu otevírá dveře a umožňuje mu dotknout se lidských srdcí.

Nick se narodil v roce 1982 jako první ze tří dětí v srbské rodině žijící v australském Melbourne. Jeho otec Boris byl pastorem a matka Daška zdravotní sestrou. Kvůli vzácné genetické chorobě se narodil bez končetin (tetraamélie), jen s malými nožičkami, na levé má dva prsty. Byl jedním z prvních postižených dětí, které byly v Austráílii integrovány do státních škol. Stal se obětí posměchu a šikany. Nakonec vystudoval vysokou školu a dnes žije v Kalifornii, odkud vede svou firmu "Attitude Is Altitude". Tolik na úvod, více už se dozvíte z rozhovoru...

Jak váš příběh začal?

Jedenáct měsíců před mým narozením moji rodiče založili sbor. Když jsem se rodil, tatínek byl u maminčiny hlavy, a když viděl moje ramínko, totálně zbledl a doufal, že mě maminka nevidí, protože si myslel, že mi chybí pravá ruka. Pak musel odejít z místnosti, a když se setkal s lékařem, tak se zeptal: "Můj syn... on nemá pravou ruku?" Lékař odpověděl: "Nemá ruce ani nohy." Otec málem omdlel, nemohl tomu uvěřit. Celý sbor v neděli truchlil: "Proč Bůh dovolil, aby se pastorův syn narodil takto?"

Maminka mě nejdřív vůbec nechtěla chovat ani kojit, prvních několik měsíců se cítila velmi nepříjemně. Dlouho trvalo, než dokázala Bohu důvěřovat, že neudělal chybu a že nezapomněl na ně ani na mě.

Jaké jste měl dětství?

Jako dítě jsem byl prvním australským postiženým dítětem, které bylo integrováno do běžného školního systému. Úřady mi přidělily učitele, který obstarával mé fyzické potřeby - stříhání papíru, lepení, krmení, chození na záchod atd. V dětství jsem byl závislý na spoustě lidí, ale svou jinakost jsem si neuvědomoval, dokud jsem nepřišel do školy a ostatní se mi nezačali posmívat. Brečel jsem a ptal se: Kde je Bůh?

Ptal jsem se rodičů, proč jsem se narodil bez končetin, a oni mi odpovídali, že to ví jen Bůh.

Tak jsem se ptal Boha. Ale on se mnou nemluvil a já jsem začínal být zmatený. V neděli jsem slýchal, jak můj otec káže, že Bůh má všechny lidi rád a zpíval jsem písničku, že "Ježíš má rád malé děti", ale v pondělí jsem se díval na ostatní děti a modlil jsem se: "Když mě máš rád stejně jako je, proč jsi mi dal míň než jim?" Chtěl jsem víc, ale nepřišlo to. Říkal jsem: "Bože, vím, že jsem hříšník a že nebudu mít v srdci pokoj, dokud tam nebudeš ty, ale já tě tam nechci pustit, dokud mi neodpovíš, proč jsi mi nedal to, co mají všichni ostatní. Dokud mi neodpovíš, nebudu ti sloužit."

Jak se váš vnitřní konflikt vyvíjel?

Od osmi do dvanácti let to pro mě bylo hodně těžké. Uvědomil jsem si, že se už možná budu pořád jen trápit a že budu neustále někomu na obtíž. Myslel jsem si, že nikdy nebudu mít žádnou práci. Že se nikdy neožením (kdo by si chtěl vzít muže, který není schopen ani pochovat děti, když pláčou?). Asi nejhorší byl strach ze samoty. Nikdo mi nedokázal pomoct. Měl jsem všechno, co jsem potřeboval, byl jsem doma obklopený láskou, ale přesto jsem byl smutný, protože jsem neměl naději.

Když mi bylo osm, řekl jsem mamince, že se chci zabít, a když mi bylo deset, pokusil jsem se utopit ve vaně. Už jsem nechtěl být rodičům břemenem. Třikrát jsem se obrátil obličejem do vody. Když jsem to udělal poprvé, měl jsem pocit, že dělám chytrou věc. Když mou bolest nemůžou ukončit moji rodiče ani Bůh, ukončím ji sám. Ale když jsem to udělal potřetí, došlo mi, že by moji rodiče měli ještě větší bolest a pocit viny, než když budu naživu. Takže jsem se rozhodl, že tu zůstanu.

Kdy nastal ve vašem životě zlom?

Velkou zásluhu mají moji rodiče. Vždycky mě bezpodmínečně milovali. Ve škole jsem si mohl "užít" za celý den spoustu posměchu, ale věděl jsem, že doma mě očekává láska. Ale co mě opravdu změnilo? Maminka mi jednou ukázala v novinách článek o jednom postiženém člověku. Pomohlo mi to, abych si uvědomil, že nejsem na světě jediný, kdo prožívá bolest. Rozhodl jsem se, že budu vděčný za to, co mám, místo toho, abych byl naštvaný kvůli tomu, co nemám. Maminka mi říkala: "Nicku, vím, že si tě Pán Bůh použije, i když nevím, jak a kdy." A ta semínka začala v mém srdci klíčit.

V témže roce jsem si při fotbale vymkl svoji nožičku. Dobře víte, jak moc používáte ruce a nohy - a tolik já potřebuji svoji nohu. Tři týdny jsem musel ležet v posteli. Cítil jsem se jako invalida (úsměv). Nikdy předtím jsem nebyl za svoji nožičku tak vděčný jako tehdy. To byl první bod zlomu.

Čím se ten proces završil?

Posledním krokem bylo, když jsem vydal svůj život Bohu. V patnácti jsem četl devátou kapitolu Jana - o tom, jak Ježíš uzdravil člověka od narození slepého. Když se lidé ptali, proč se tak narodil, Ježíš odpověděl: "Aby se na něm zjevily Boží skutky." Řekl jsem Bohu: "Nevím, proč jsem tady, ale nevěřím, že jsi na mě zapomněl. Měl jsi plán pro slepce, máš ho i pro mě." Vím, že mi pomohl. Nezměnil okolnosti, v nichž žiji, ale změnil moje srdce. Cítil jsem, že mi odpověděl na moji otázku. Tou odpovědí bylo: "Důvěřuješ mi?" A když na tuto otázku odpovíte "ano", na ničem jiném už nezáleží.

Můžete lépe popsat, čemu věříte?

Ježíš za mě zaplatil cenu, kterou byla smrt. Den po dni mě mění. Sám jsem nedokázal ani přestat sprostě mluvit. Prosil jsem ho, aby mi pomohl, a on mě změnil. Nepotřebuji pornografii, nepotřebuji se opíjet, nezáleží mi na tom, co si o mě myslí svět. Vím, že Bůh mě miluje. Pokud své štěstí vložíte do dočasných věcí, vaše štěstí bude jen dočasné. Dobrá zpráva je, že i ty nejhorší chvíle vašeho života může Bůh použít k dobrému.

Jak se váš život dále vyvíjel?

Říkává se, že nikdy nevíte, co je za rohem. Ještě na základní škole jsem se stal předsedou školy, na střední škole jsem byl místopředsedou. Šel jsem na vysokou a získal jsem dva tituly v oborech účetnictví a finanční plánování. Když mi bylo devatenáct, začal jsem investovat do realit, ve dvaadvaceti do akcií. Naučil jsem se psát nohou, na normální počítačové klávesnici dokážu psát rychlostí 43 úhozů za minutu, taky jsem dřív rád kreslil. A taky jsem plaval a líbí se mi ježdění na surfovém prkně. Rád zkouším nové věci. Dnes žiji v Kalifornii a jsem ředitelem dvou společností - firmy a neziskovky.

Jak jste se stal profesionálním řečníkem?

Když mi bylo devatenáct, mluvil jsem ke třem stům teenagerů. Měl jsem na to sedm minut. Přemlouvali mě k tomu tři měsíce. Neměl jsem pocit, že jim mám co říct. Ale šel jsem tam, mluvil jsem - a během tří minut polovina děvčat začala plakat. Jedna holka uprostřed sálu hlasitě vzlykala a nemohla přestat. Pak zvedla ruku: "Moc se omlouvám, ale mohla bych jít za tebou a obejmout tě?" Před všemi ostatními šla dopředu a plakala mi na rameni. Pak mi řekla: "Jsem za tebe tolik vděčná! Nikdy mi nikdo neřekl, že mě má rád a že jsem krásná taková, jaká jsem."

Byl jsem v šoku, protože mně vždycky říkali, že jsem milovaný. Strašně mě to nadchlo. Můj otec byl v té době účetním a přál si, abych jím byl taky. Nebo popřípadě obchodníkem s akciemi nebo s realitami. Ale nikdy mi nikdo neřekl, že je možné být řečníkem. Ale já jsem najednou věděl: Tohle je mnohem lepší než všechny peníze světa.

Jel jsem domů a volal jsem: "Mami, tati, už vím, čím chci být!" Táta odpověděl: "Dobře. Dodělej školu." K získání diplomu mi chyběl rok a půl. Ano, věděl jsem, že musím dostudovat. Ale představte si tu situaci: Byl jsem na zemi v kuchyni, maminka myla nádobí a já jsem říkal: "Už vím, čím chci být!" A ona: "A čím?" "Řečníkem!" Otočila se ke mně, složila si ruce na prsou a zeptala se: "A o čem budeš mluvit?" "Nevím!" "A kdo tě bude chtít poslouchat?" "Já nevím!" "To tam budeš chodit sám?" "Ne..." "A kdo bude chodit s tebou?" "Nevím!" "Budou ti za to platit?" "Nevím..." "Jak se o tobě lidé dozvědí?" "Já nevím!" Ale hluboko v srdci jsem věděl, že je to můj sen, že to je Boží plán pro můj život. Věděl jsem to.

Když objevíte, co je vaším životním posláním, tak taky najdete odvahu to zkusit. Ale když to nezkusíte, nikdy se nedozvíte, jaké by to bylo.

Takže jste to začal zkoušet?

Ano. Obvolal jsem všechny školy v našem městě a okolí. V 52 ústavech mě odmítli. Když se mi podařilo dohodnout přednášku v 53., zjistil jsem, že je dvě a půl hodiny cesty autem daleko. Zaplatil jsem bratrovi, aby mě tam odvezl. Když jsme tam přijeli, zeptal jsem se, jak dlouho mám mluvit. "Pět minut." Byl jsem naštvaný a můj bratr stěží zadržoval smích. Doufal jsem tedy, že je to aspoň velká škola: "A kolik tu máte dětí?" "Deset..."

Mohl jsem se na to vykašlat a jet domů, ale šlo o pět minut, tak jsem to udělal. Přesto jsem byl vděčný, že jsem aspoň dostal příležitost, i když jsem na téhle zakázce prodělal. Brácha pak doma rodičům tvrdil, že jsem té škole zaplatil, aby mě nechali pět minut mluvit k deseti studentům (smích).

Další den mi ale zazvonil telefon: "Dobrý den, jsme ze školy ve vašem městě. Slyšeli jsme, že jste měl včera opravdu dobrou přdnášku. Za jakých podmínek byste byl ochoten přijít k nám?" Od té doby jsem dostal již 30 tisíc pozvání a každý týden dostávám dalších 200.

Navštívil jste již desítky zemí. Máte na některé místo zvláště intenzivní vzpomínky?

V Indii jsem mluvil před statisícovým publikem. Mohl bych vám vyprávět, jaké to je, osvobozovat sexuálním otrokyně nebo mluvit před pěti prezidenty. Ale nikdy nezapomenu na svou návštěvu Libérie. V některých rozvojových zemích lidé věří, že když se dítě narodí s nějakým postižením, znamená to, že je prokleté. Pokud nějaká žena porodí postižené dítě, tak se s ní její muž rozvede. Dokonce stačí, pokud miminku chybí ucho nebo má vyrážku, a vyženou ji z vesnice, vezmou jí to dítě a zaživa je pohřbí, protože věří, že jinak se bude kletba šířit. Kdo jim má říct pravdu, když ne my? Tak jsme tam jeli.

Setkal jsem se s prezidentem, moje vystoupení vysílal rozhlas, poslouchaly to dva miliony lidí. Mluvil jsem před 15 tisíci lidí, když na pódium přišla žena, která nesla dítě. A všichni si říkali: Jak to, že to dítě nebylo zabito? Já jsem to dítě políbil, modlil jsem se za ně a modlil jsem se za to město. A pokud je mi známo, od té doby už tam žádné dítě nezabili.

Co je váš životní cíl?

Pomoci lidem najít bohatství života. V době počátku finanční krize v roce 2008 jsem mluvil před 3500 bankéři v Singapuru. Pak za mnou přišel jeden miliardář, kterému patřily tři banky a který během tří dnů přišel o 45% svých investic, a plakal a plakal a nemohl přestat. Pak jsem se ho zeptal, co se stalo. Řekl mi: "Přišel jsem o spoustu peněz, ale to je mi jedno." "Dobře, tak v čem je problém?" Odpověděl: "Jde o mou dcerušku. Je jí čtrnáct a nedokáže se podívat do zrcadla a vidět, že je krásná."

Ten bohatý člověk byl chudý. A já říkám, že chudí lidé můžou být bohatí - když mají ve svém nitru pokoj, lásku a radost a jsou si vědomi své hodnoty.

Někteří svobodní lidé si myslí, že nebudou šťastní, dokud se neožení nebo nevdají. Těm odpovídám: "Děláte si legraci? Promluvte si s někým, kdo žije v manželství!" Pokud nejste šťastní svobodní, nebudete šťastní ani ženatí či vdané.

Mým cílem je zasáhnout celý svět. Myslíte si, že jsem blázen? Radši zemřu ve snaze využít veškerý svůj potenciál, než abych se nikdy nedozvěděl, jaký potenciál vlastně mám. Mnoho lidí tápe, nevědí, co je jejich životním cílem, zdá se jim, že jejich život nemá smysl. Ale pokud jste na světě kvůli tomu, abyste pro někoho byli tím, kdo ho miluje, i kdyby to bylo jen pro jediného člověka, žijete vznešený život!

Vaše přednášky jsou velmi žádané. Předpokládám ale, že se najdou i lidé, kteří vám vytknou, že jste si ze svého postižení udělal kšeft.

(smích) To je zajímavá otázka. Já jsem ze svých peněz dal spoustu peněz na sirotčince. Statisíce dolarů. Mám čtrnáct zaměstnanců a kancelář v Kalifornii, a to stojí peníze. Ano, právě mi vychází kniha a vydělávám tím peníze, ale kdyby šlo jen o peníze, mohl jsem být už před pěti lety mnohem bohatší, než jsem teď. Vím, že peníze nejsou nic. Jsem tady, ze třiceti tisíc pozvání jsem si vybral tohle, a chci být dobrým správcem toho, co jsem dostal. Peníze jsou součástí života a já jsem štědrý člověk.

Že vydělávám na tomhle (podívá se na sebe)? Když ti lidé uslyší, o čem mluvím, tak na podobné nápady zapomenou. Víte, proč jsem šťastný? Protože bych to, co dělám, dělal i zadarmo - a pět let jsem to také zadarmo dělal. Měl jsem tisíce přednášek v podstatě zdarma. Taková je pravda.

Vaše přednášky jsou vyhledávané také ldimi, kteří prožívají něco těžkého. Co jim říkáte?

Nikdy nepředstírám, že rozumím bolesti někoho jiného. Mnoha dospívajícím jsem řekl: Pokud se vaši rodiče doma hádají, věřím, že zažíváte horší bolest, než kdybyste neměli ruce a nohy.

Mnozí z nás se ptají proč. Proč se takové věci lidem stávají? Narodil jsem se bez končetin, ale po mně se narodil můj bratr a sestra, kteří mají ruce a nohy. Žádný lékař nebyl schopen mi vysvětlit, proč jsem se narodil takto. Ale můžeme se rozhodnout být vděční za to, co máme, nebo být naštvaní, že něco nemáme. Nicméně než jsem tohle pochopil, trvalo mi to léta.

Co je tedy lékem na tu vnitřní bolest?

Svět tvrdí, že jediné, co je potřeba, je pozitivní přístup k věci. To je úplný nesmysl. Zkuste jít do nemocnice a říct nějakému sedmnáctiletému chlapci, který umírá na leukémii, že má mít pozitivní postoj. Sami byste obětovali svou ruku, kdybyste tím mohli zařídit, aby se do vašeho života vrátil někdo, koho jste milovali. Na to, co je v srdci, nelze zapomenout. Pozitivní myšlení není mechanismus na vyrovnání se s problémy. Bolest se nedá ignorovat. Jste-li obklopeni negativními věcmi a nemáte před sebou žádnou perspektivu, nemáte pozitivitu z čeho "vydolovat". Potřebujete naději. Ale právě tehdy nastává příležitost, aby do věcí vstoupil Bůh. Můj úsměv není odrazem pozitivního postoje. Důvodem k němu je Ježíš.

Nestačí, když vám někdo řekne: "Všechno bude v pořádku." Ale já říkám: "Bůh vás miluje a bude s vámi. On ví, co vaše srdce unese."

Často mluvíte i k malým dětem. V čem je to jiné?

Ze začátku bývají fascinované tím, jak vypadám, a tak používám hodně humoru, abych prolomil ledy, strach či nervozitu. Často jim říkám, že se nemají nikdy vzdávat. Možná jste na youtube viděl video, kde si lehnu a pak zase vstanu (mimochodem nedávno jsme zjistili, že to je naše nejsledovanější video, už má asi 11,5 milionu shlédnutí). Vím, že tím bylo mnoho dětí dotčeno.

Taky jim říkávám, aby se druhým neposmívali. Vyprávím jim o svých spolužácích, kteří se mnou kvůli tomu, jak jsem vypadal, nechtěli kamarádit. Přišli tak o dobré přátelství. Ale něco vám povím - ani já jsem nekamarádil s jinými dětmi, které ve škole neměly přátele. I já jsem tak přišel o přátelství s některými z nich. Každý z nás má co nabídnout. Každý z nás může milovat. Říká se, že čas všechno vyléčí, ale to není pravda.

Bolest může uzdravit jen dokonalá láska. A na to, abyste mohli někoho milovat, nepotřebujete ruce ani nohy.

Je vám 27 jste svobodný. Plánujete, že se oženíte?

V současnosti se soustředím na to, abych svou službu rozšířil po celém světě. Zatím je příliš brzy, abych na toto téma cokoli říkal, Ale důvěřuju Bohu, že ta "pravá" přijde ve správný čas, nedělám si s tím starosti. Dřív jsem se trápil tím, jak budu moci svou budoucí manželku držet za ruku. Nicméně držení za ruku je nesmysl, pokud ji nedokážete chytnout za srdce. Na tom záleží.

Nechtěl bych se vás svou otázkou dotknout, ale modlíte se za to, aby vás Pán Bůh uzdravil? Věříte, že pro vás může udělat zázrak?

Jestli mi Bůh může dát ruce a nohy? Nepochybně. Věřím v zázraky. Viděl jsem jich spoustu. Viděl jsem slepé, kteří začali vidět, viděl jsem hluché, kteří začali slyšet, viděl jsem lidi s ohnutými zády, jak se narovnali a chodili vzpřímeně. Viděl jsem to na vlastní oči. Sám jsem zažil uzdravení, mám to na videu. Měl jsem nemocnou páteř, měl jsem v ní osteoporózu, z těch kostí se stávala pouhá skořápka. Je to nevratné, nevyléčitelné onemocnění. Ale díry v mé páteři se uzavřely a zaplnily a už pět let je to v pořádku. Lékaři nevědí, jak je to možné.

Někteří lidé říkají, že jediné, co potřebuji k uzdravení, je víra. Tomu nevěřím. To je falešná naděje, a tu Bůh nedává. Bůh mi končetiny nedal a nikdo neví, jestli mi je zde na zemi dá. Nechme na něm, ať udělá, co uzná za vhodné. Tenhle život je stejně ničím. Devadesát let je nic. Budu žít miliardy a miliardy let - a ne na zemi, jako je tato, ale na místě, kde nebudou žádné slzy, žádné ztráty, žádná bolest. Uvidím Boha tváří v tvář a budu se radovat. A on mi řekne:

"Dobrá práce, věrný služebníku!" To je vše, co chci. Nepotřebuji ruce a nohy, potřebuji Boha.

Věřím, že mě Bůh může uzdravit. Mám doma ve skříni pár bot - čistě pro ten případ. Ale pokud se to nestane, tak pro mě má Bůh něco jiného, lepšího. Proto se na něj nezlobím, i když ho vidím, jak uzdraví někoho jiného, a mě ne. Mnohem důležitější jsou radost a pokoj, které mám. To je skutečné bohatství. Jsem ten nejbohatší člověk.

Tušíte, jaký může být ten Boží "lepší plán" než uzdravení?

Mnohem lepší než mít ruce a nohy je, že můžu jezdit po celém světě a být Božíma rukama a nohama. Pokud můžu říct jedinému člověku, že Ježíš je cesta, pravda a život, a zachránit jeho duši, stojí to za to. Ještě vám řeknu něco jiného: Už se moc těším do nebe. Bude tam Ježíš - a taky jeden malý chlapec. Před čtyřmi lety jsem mluvil v Kalifornii, a když jsem se rozhlédl, nemohl jsem uvěřit svým očím. Viděl jsem chlapečka, který neměl ruce a nohy, jen malou nožičku jako já. Bylo mu tehdy 19 měsíců. Jeho otec ho donesl na pódium a vzájemně jsme se s tím kloučkem lechtali. Smáli jsme se, ale já jsem měl slzy v očích, a chybělo málo, abych se neudržel a rozplakal se na pódiu. Víte proč? V tu chvíli to všechno začalo dávat smysl - i kdyby to bylo jen pro něj. Jeho matka mě objala a řekla: "Jsi zázrak. Jsi náš zázrak. Modlila jsem se, aby nám Pán Bůh dal nějaké znamení, že na mě a mého syna nezapomněl."

Můžete prosím lépe vysvětlit, v čem to "všechno začalo dávat smysl"?

Když se ten chlapec narodil, lékaři jeho rodičům řekli, že nikdy nebude chodit. Když viděli mě, změnili názor. Když byli Danielovi (tak se jmenuje) dva a půl, viděl video, kde plavu. Začal říkat: "Plavat jako Nick, plavat jako Nick!" - a začal plavat. Jeho rodiče se báli mít další děti. Pak jsme se setkali osobně a o čtyři dni později se Danielovi rodiče setkali s mými. Můj otec objal jeho otce a moje maminka objala jeho maminku. Všichni společně plakali. Víte, jak jsem se při tom cítil? Víte, co cítili moji rodiče?

Jestliže jsem se narodil takto, abych mohl mluvit k lidem - a už jich bylo mnoho milionů - a pokud je pravda, čemu věřím, pak žiju vznešený život s mimořádným posláním. Bůh si mě používá po celém světě. V posledních několika měsících jsem viděl (a to je střízlivý odhad) asi 200 tisíc duší, které přijaly Ježíše Krista.

Není ale snadné hledat ve věcech Boží záměr, když se modlíte a Bůh vás nevyslýchá...

I když nezažijete zázrak, i když se vaše mračna nerozestoupí, můžete pomoci někomu jinému. Mluvil jsem s jednou prostitutkou. Tuhle práci si nevybrala, prodali ji za 700 dolarů, když jí bylo deset. Byla znásilňována a bita tak dlouho, až z ní udělali sexuální otrokyni. Můžete se ptát: Kde je zázrak? Řeknu vám její příběh. Pracovala tři roky. Ve dvanácti otěhotněla. Dítě schovávala pod postel, na níž pracovala. Pak dostala svobodu a mohla odejít. Neměla žádné přátele, žádnou rodinu, žádnou práci, žádné peníze, žádné jídlo. Její dítě umíralo hlady. Tak se vrátila zpátky k tomu jedinému způsobu, jak si uměla vydělat. V patnácti měla druhé dítě; to umřelo.

Setkal jsem se s ní, když jí bylo dvacet, bylo to přesně před dvěma a půl lety. Tehdy jsem mluvil k šesti stům prostitutek. Přišla s pláčem: "Právě jsem zjistila, že jsem HIV pozitivní, a vyhodili mě z práce..." Řekla mi: "Víš, Nicku, Bůh se rozhodl, že mě neuzdraví. Ale já vím, že jdu do nebe a že tam je i moje druhé dítě a že stále můžu pomoci i dalším HIV pozitivním ženám, aby šly do nebe také. Vím, že je Bůh se mnou." Pokud tohle není zázrak, pak už nevím, co jiného. Pokud jste nenašel něco, za co stojí za to zemřít, tak jste nenašel nic, pro co stojí za to žít.

Zázrak

pár slov o zázraku, některým lidem připadá těžké věřit v zázraky. Záleží nějak na tom, zda Ježíš skutečně proměnil vodu ve víno, anebo

zda pomocí několika chlebů nasytil tisíce lidí? Mohly se zázraky popisované v Bibli skutečně stát? Proč je to pro nás dnes tak důležité?

Ježíšovy zázraky

Jeden článek v deníku The Washington Post uvádí, že američtí a izraelští vědci přišli s teorií, že Ježíš možná nekráčel po vodě, ale po ledu. Své závěry zakládají na důkazech, které mají ukazovat, že v dané oblasti před 1500 až 2000 lety byla dvě období klimatického ochlazování. V článku se uvádí, že díky tomuto objevu bychom

mohli mít k dispozici vědecké vysvětlení jevu, který mnozí lidé považují za nadpřirozený. Proč inteligentní lidé vynakládají takové úsilí, aby nějak vysvětlili Ježíšovy zázraky ? Záleží nějak na tom, zda Ježíš skutečně proměnil vodu ve víno, anebo zda pomocí několika chlebů nasytil tisíce lidí?

Dennis Fisher, redaktor RBC, se v této publikaci zaměří nejen na Ježíšovy zázraky, ale i na to, co z těchto zázraků vyplývá.

Martin R. De Haan II

Činitel zázraků

Slovo zázrak se často používá v různých situacích. Podle novinových titulků se například jednalo o zázrak, když tým Boston Red Sox v roce 2004 překvapivě porazil tým New York Yankees.

Studio Walt Disney dalo titul Zázrak filmu založenému na skutečném příběhu Herba Brookse. Tento hráč hokeje se stal koučem, který v roce 1980 přivedl podceňovaný americký olympijský hokejový tým k "zázračnému" vítězství nad nesrovnatelně silnějším týmem tehdejšího Sovětského svazu.

Dále si můžeme připomenout tragické důlní neštěstí z roku 2006, k němuž došlo v Sagu, v Západní Virginii. Následkem falešné zprávy o "zázraku" lidé oslavovali záchranu horníků, přičemž posléze vyšlo najevo, že zpráva byla předčasná. Když byl později zachráněn jen jediný horník, Randal McCloy, noviny přesto psaly o "zázračné" záchraně.

Každý z těchto příkladů sice vzbuzuje určitý údiv, ale žádný z nich není takový jako zázraky popisované v Bibli.

Podívejme se tedy, jakým způsobem jsou v Novém zákoně, v Lukášově evangeliu, popisovány Ježíšovy zázraky:

Sestoupil s nimi dolů a na rovině se zastavil; a s ním veliký zástup jeho učedníků a veliké množství lidu z celého Judska a Jeruzaléma i od pobřeží Týru a Sidónu; ti všichni přišli, aby ho uslyšeli a aby byli uzdraveni ze svých nemocí. I ti, kteří byli trápeni od nečistých duchů, byli uzdravováni. A celý zástup se ho snažil dotýkat, protože od něho vycházela moc a všechny uzdravovala (Lk 6,17-19).

Podle Lukáše byly svědky Ježíšovy schopnosti uzdravovat a vyhánět démony velké davy lidí. Lidé přicházeli zdaleka, z celého Judska a Jeruzaléma, aby si vyslechli tohoto muže z Galileje a byli uzdraveni. Nemocní a chromí věřili, že stačí se ho jen dotknout. Viděli, jak nadpřirozeným způsobem navracel zrak slepým, sluch hluchým a uzdravoval chromé.

Uzdravení netušili, jak je Ježíš uzdravil, ale neváhali šířit zvěst o tom, co pro ně Ježíš vykonal. Dav chodil za Ježíšem tři roky, až byl v Jeruzalémě všemu náhle učiněn konec. Ve svatém městě Jeruzalémě byl tento oblíbený rabín z Nazaretu osočen náboženskými představiteli, kteří jej obvinili z toho, že své zázraky vykonává z moci Satanovy. A s tímto obviněním přesvědčili i římské autority, aby byl Ježíš nakonec odsouzen k smrti.

Nový zákon však uvádí, že zázraky pokračovaly i po Kristově ukřižování. O tři dny později svědkové dosvědčovali, že Krista viděli živého. Po dobu čtyřiceti dnů se opakovaně zjevoval svým učedníkům, až nakonec na hoře Olivetské vystoupil vzhůru na nebesa.

Polemika ohledně těchto zázraků pokračuje i dnes, po 2000 letech. Stamiliony lidí jsou ochotny nasadit svůj život za to, co uvádí evangelia. Ale mnoho dalších nemá jistotu, zda mají těmto zprávám z Nového zákona věřit. Podobně jako mnozí náboženští předáci z Ježíšovy doby se snaží přijít s nějakými alternativními vysvětleními pro Ježíšovu zázračnou moc.

Kristovi následovníci zůstávají přesvědčeni, že Ježíš splnil předpovědi ohledně Mesiáše. Ale jiní lidé se domnívají, že zážitky onoho davu lze vysvětlit i jinak. Někteří mají sklon hledat přirozená vysvětlení a jiní tyto zprávy považují za mýty, které byly v průběhu času vymyšleny s cílem podpořit víru v Ježíše. Metafyzikové zase tvrdí, že Ježíš byl schopen využívat nadpřirozenou moc, čehož má být údajně schopen jakýkoli "osvícený" jedinec.

Ježíšovy zázraky tedy vyvolávají řadu otázek. V této publikaci se zaměříme na čtyři okruhy: 1) Jak Bible používá termín zázrak? 2) Jaký druh zázraků prováděl Ježíš? 3) Proč Ježíš vykonával zázraky? 4) Proč Ježíšovy zázraky vedly ke kontroverzi?

Jak Bible používá termín zázrak?

V Novém zákoně jsou pro popis zázraků používány tři výrazy: znamení, div a moc.

Znamení (řecky semeion). Tento novozákonní výraz pro znamení znamená určitý viditelný doklad o nadpřirozeném působení Boha (Mt 12,38-39; J 2,11; 11,47; Sk 5,12; 8,13; Ř 15,19).

Boží dílo bylo potvrzováno znameními již ve starozákonní době. Pravého posla Božího bylo podle Mojžíše možné rozpoznat od falešného díky zázrakům, které doprovázely jeho poselství.

Ve Starém zákoně například čteme, jak Bůh řekl bezdětnému Abramovi, že se stane otcem vyvoleného lidu (Gn 12,1-3). Dále vidíme, jak se zde rozvíjí příběh izraelského národa, kde je nejen řada nadpřirozených událostí, ale vystupují zde i proroci, kterým jsou dána znamení, jimiž je potvrzováno poselství, kterému má Boží vyvolený lid věřit (1Kr 18,16-46).

Kvůli tomuto starozákonnímu dědictví židovští posluchači v prvním století vyhlíželi znamení, na základě nichž by bylo možné ověřovat tvrzení někoho, kdo se označoval za proroka. Máme-li na mysli tento kontext, Ježíšovy zázraky poukazovaly na to, že není falešným prorokem, ale poslem od Boha.

Div (řecky teras). Tento novozákonní termín se vztahuje k tomu, jak určitý zázrak působil na svědky. Zázraky, jež prováděl Ježíš a později i jeho apoštolové, byli přiváděni k údivu lidé věřící i nevěřící (Mk 2,9-12; Sk 4,30; 5,12).

Stejný údiv nad nadpřirozenou činností Boha je zaznamenán i ve Starém zákoně. Když Mojžíš popisuje, jak Bůh rozdělil Rudé moře, aby vyvedl svůj lid do bezpečí, uvádí, že v lidu to vyvolalo údiv, bázeň a úžas (Ex 14,31). Podobně když Elijáš vyzýval Izraelity, aby si zvolili mezi uctíváním Baala a Hospodina, snesl se z nebe oheň, takže padli na tvář a volali, "Hospodin je Bůh, Hospodin je Bůh" (1Kr 18,39).

Evangelia podobně uvádějí, že Ježíš za přítomnosti mnoha svědků na veřejnosti uzdravoval poškozené nebo úplně chybějící části těla, a dokonce přiváděl zpět k životu mrtvé. Přihlížející užasli a divili se.

Moc (řecky dunamis). Zde máme třetí termín používaný pro božský zázrak. Z tohoto výrazu pochází i slovo dynamit. V souvislosti se zázraky je moc božskou silou, která za těmito zázraky stojí. Nový zákon používá toto slovo, když popisuje "mocné činy", které prováděl Ježíš z Nazareta a jeho apoštolové (Mt 11,20-21; 13,54; Sk 19,11).

V širším biblickém kontextu Bůh pomocí této moci tvoří a udržuje přírodní zákony (Ž 19,1; Sk 14,15; Žd 11,3). V důležitých historických momentech pak pomocí téže moci zázračně mění přírodní zákony, aby potvrzoval důvěryhodnost svých poslů.

Moc zázraku se tedy podobá divům přírody a zároveň se od těchto divů liší. V Bibli vidíme, že Bůh, který rozdělil vody Rudého moře, je týž Stvořitel, který vložil do semínka schopnost vyrůst v květinu a který dal lososu onu nevysvětlitelnou schopnost navracet se ke tření na své původní místo. Divy přírody však nelze zaměňovat se zázraky - k těm totiž dochází zřídka a v dějinách jsou časově velmi pečlivě umístěny. Zázraky, které vykonával Ježíš, jsou výjimkou, rozhodně ne pravidlem.

Když Bible předkládá nějaký zázrak, popisuje událost, kterou není možné vysvětlit pomocí fyzikálních zákonů. To je také jedním z důvodů, proč světští vědci zpochybňují Ježíšovy zázraky. Připadá jim těžké uznat cokoli, co nelze zopakovat a změřit v procesu, který by mohli nějak řídit. Nechtějí zpochybňovat své přijaté předpoklady, a proto "zázraky" vysvětlují pomocí určitých jevů ze světa přírody, anebo je zamítají jako mýty.

Nicméně biblické zázraky jsou tak důležité právě proto, že jsou již ze své podstaty výjimkou z přírodního zákona. Tyto nadpřirozené události poukazují na Stvořitele, který je tak velký, že vytvořil celý vesmír, ale který má takovou volnost, že může zrušit platnost svých vlastních přírodních zákonů, když to slouží jeho záměrům.

C. S. Lewis ve své knize Zázraky píše, že Bůh stvořil dva odlišné řády. Prvním je duchovní svět, kde žijí andělé. Druhým je fyzický svět, který zakoušíme my sami. Lewis píše, že tyto dvě sféry jsou jako dvě mohutné řeky, které tečou vedle sebe, ale protínají se jen zřídkakdy. Dále uvažuje, že když Král obou těchto sfér opustil nebesa a přišel do našeho světa v osobě Ježíše Krista, došlo k hojnému vylití zázračných projevů. Podle Lewise se tím ukázalo, že Kristus je vládcem obou těchto sfér. Z Krista pramenila nadpřirozená moc, která zjevovala, že byl poslán od Otce, jenž takto dosvědčoval, že Kristus je Pánem nad nebem a zemí.

S vědomím, že existují dvě sféry reality, si nyní předložíme následující definici zázraku:

Zázrak zjevuje Boží nadpřirozenou moc prostřednictvím změny fyzikálních zákonů, a to s cílem podpořit Božího posla a napomoci jeho záměru vyvolat údiv v těch, kdo příslušný zázrak vidí.

Jaký druh zázraků konal Ježíš?

Jestliže Ježíš je Stvořitel nebes a země, pak má autoritu nad oběma sférami reality (Ko 1,16). Přírodní zákony se po celá staletí projevovaly s určitou předvídatelností. Jestliže však Stvořitel přišel na zem v osobě Bohočlověka Ježíše Krista, máme pádný důvod domnívat se, že tyto zákony jej musely poslouchat. Tyto zázraky tedy byly tak jedinečné proto, že Kristus uplatňoval svou moc nad stvořeným světem.

Moc nad nemocemi

Bible učí, že nemoci a smrt do světa vstoupily následkem toho, že naši první rodiče zneužili svou svobodu (Gn 3; Ř 5). Lidstvo se od té doby musí potýkat s různými chorobami a onemocněními. Ale Ježíš během své tříleté služby uzdravoval pouhým slovem či dotykem.

Jeden příklad Kristovy nadpřirozené moci nad nemocemi je zaznamenán u Marka 2,9-12. Vidíme zde, jak Ježíš odpouští hříchy jednomu ochrnutému muži, který byl k němu přinesen. Lidem, kteří si na ono místo přišli Ježíše poslechnout, připadala jeho slova jako rouhání. Věřili, že pouze Bůh má pravomoc odpouštět hříchy. Ježíš tedy prokázal, že tuto pravomoc má - ochrnutému řekl: "Vstaň, vezmi své lehátko a jdi."

Onen muž ihned vstal. Byl uzdraven naprosto okamžitě. Nejen že se mohl postavit, ale měl dokonce sílu nést lehátko, které předtím bylo jeho vězením. Zanechal za sebou užaslý dav a šel domů.

Na tomto uzdravení je významné to, že ho není možné vysvětlit jako psychosomatické vyléčení. Nejednalo se vůbec o to, zda onen ochrnutý muž dokáže v takové uzdravení uvěřit. V tomto případě šlo o nefunkční, pokroucené nohy, které byly na Ježíšův příkaz viditelně uzdraveny.

Lidé v davu tím byli naprosto ohromeni. V řečtině je pro výraz "ohromeni" použito slovo existemi (dosl. "být bez sebe"). Ale v této emočně nabité události se nejednalo jen o to, že by lidé žasli nad takovým nevysvětlitelným skutkem. Lidé oslavovali Boha (v. 12). Lidé rozpoznali, že zdrojem tohoto zázračného uzdravení je Stvořitel, který nadpřirozeně změnil celý proces uzdravení. Nyní měli důvod brát Ježíše vážně, když nabízel odpuštění hříchů těm, kdo v něj projevili důvěru.

Dále jsou uvedeny další příklady z evangelií, které ukazují Ježíšovu moc uzdravovat: Matouš 8,2-16; 9,20-22.27-33; 12,9-13.22; 14,34-36; 15,21-31; 17,14-18; 20,30-34; Marek 7,31-35; 8,22-25; Lukáš 13,11-13; 14,1-4; 17,11-14; 22,50-51; Jan 4,46-54; 5,1-9; 9,1-11.

Moc nad přírodou

Americký spisovatel a humorista Mark Twain kdysi napsal: "Každý mluví o počasí, ale nikdo s tím nic nedělá." Twain svou humornou poznámkou naráží na to, že nestačí si na určitý problém jen stěžovat, ale je třeba se také snažit něco dělat.

Twainova poznámka platí i dnes. Ani dnes totiž nedokážeme s meteorologickými podmínkami příliš mnoho. Trvalým problémem jsou například sucha a záplavy.

U Marka 4,37-41 je popisován Ten, kdo na rozdíl od nás dokázal pouhým slovem uklidnit běsnící bouři.

Došlo k tomu na Galilejském jezeře. Zkušení rybáři vezli Ježíše na lodi z jedné strany tohoto jezera na druhou. Dobře si uvědomovali, jak náhle se počasí může změnit. V tomto případě však byli naprosto zaskočeni. Zatímco unavený Ježíš spal v zádi lodi, podmínky na jezeře se náhle dramaticky změnily. Marek uvádí, že "nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do lodě". Ježíšovi přátelé dostali strach a Ježíše vzbudili.

Ale následující dění v těchto zkušených rybářích vyvolalo ještě větší bázeň. Ježíš pohrozil větru a moři: "Mlč, buď zticha!" (v. 39). Výraz "buď zticha" lze také přeložit citoslovcem "pšt" - jako když člověk konejší neklidné dítě. A vše se okamžitě změnilo. "Vítr přestal a nastal úplný klid" (v. 39).

Na Ježíšovy učedníky "padla... veliká bázeň". Nikdy předtím neviděli, že by se počasí tak rychle uklidnilo. Proto říkali jeden druhému: "Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr, i moře?" (v. 41). Původní řecké slovo pro výraz "poslouchat" se používalo pro člověka, který odpověděl na klepání na dveře tím, že klepajícího pustil dovnitř. Vyplývá z toho, že zákony týkající se větru a vody poslouchají svého Stvořitele na slovo, 'vpustí ho dovnitř', takže může změnit jejich obvyklé projevy. Učedníci tedy byli svědky toho, jak Ježíš uplatnil svou autoritu nad přírodními zákony.

Dále jsou uvedeny další příklady z evangelií, které ukazují Ježíšovu moc nad přírodou: Matouš 14,13-33; 15,32-38; 17,24-27; 21,18-19; Lukáš 5,4-8; Jan 2,1-10; 21,3-6.

Moc nad duchovním světem

Filmy typu Vymítač ďábla předkládají lidem různé fantazie, co se týče posedlosti démony. Bible však mluví o padlých andělech, kteří přišli na zem poté, co byli vyhnáni z nebe (Iz 14,12-21; Ez 28; Ef 6,10-18). Tito démoni se staví proti Božímu záměru a v určitých případech získávají přístup k lidem, jejich osobnosti a tělu.

U Marka 5,1-20 čteme o jednom člověku posedlém nečistým duchem. Tento muž žil mezi hroby, na východní straně Galilejského jezera. Ve dne i v noci byl slyšet jeho křik, jak se sekal kameny. Lidé ve městě mu patrně přičítali nadlidskou sílu, protože měl pověst, že je schopen roztrhat řetězy i okovy, pokud jimi byl spoután.

Když se s tímto mužem setkal Ježíš, zaměřil se na jeho démona - zeptal se jej na jeho jméno. Jeden démon promluvil za další zlé duchy: "Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho" (v. 9). Démoni věděli, že Ježíš má nad nimi moc, a proto očekávali, že budou z onoho muže vyhnáni. Nechtěli však být vyhnáni "do bezedné propasti" (Lk 8,31), a proto jej prosili, aby je poslal do stáda vepřů, které se páslo nedaleko. Ježíš jim vyhověl. Na Ježíšův příkaz démoni opustili onoho člověka a vstoupili do vepřů. Celé stádo se pak zřítilo ze svahu do moře, kde se utopilo.

Ježíš zde projevil svou moc nad duchovním světem a osvobodil tohoto sužovaného muže, jehož lidé z města později nalezli, "jak sedí oblečený a má zdravou mysl" (Mk 5,15).

Tento zázrak ale měl dvojí dopad. Ti, kteří viděli, jak byl onen muž vysvobozen a jak zahynuli vepři, dostali strach. Začali Ježíše prosit, aby odešel z jejich území. Naproti tomu onen osvobozený muž měl jen jednu touhu - být s tím, kdo jej zachránil (v. 18).

Ježíš jasně prokázal, že má moc nad duchovním světem, že má schopnost ovládat zlé duchy a že může navrátit zdravou mysl člověku, který byl předtím cílem démonů.

Dále jsou uvedeny další příklady z evangelií, které ukazují Ježíšovu moc nad duchovním světem: Matouš 9,32-33; 12,22; 17,18; Marek 1,23-26.

Moc nad smrtí

I když o smrti neslyšíme příliš rádi, její realita je neúprosná. Z rodičů se časem stávají prarodiče, kteří jsou sešlí věkem. Mladí lidé jsou někdy smrtí zasaženi předčasně, třeba následkem autonehody nebo nějaké závažné nemoci. Ale patrně nejbolestivější událostí je úmrtí dítěte. Kdosi se vyjádřil: "Jsme připraveni pochovat své rodiče, ale nikoli své děti."

U Marka 5,35-43 je zaznamenána událost kolem úmrtí jednoho dítěte. Jairos, představený synagogy, byl plný bolesti kvůli závažné nemoci své dcery. V zoufalství vyhledal Ježíše z Nazaretu, o němž kolovaly zprávy, že má zázračnou moc uzdravování. Avšak ve chvíli, kdy Ježíš souhlasí, že se na dcerku přijde podívat, přichází zpráva, že dcerka již zemřela. Jairos dochází k závěru, že Ježíšova pomoc již není zapotřebí. Ježíš je ale rozhodnut povzbudit Jairovu víru a za dívkou se vypraví.

Když Ježíš dorazí do Jairova domu, najde zde truchlící rodinu a přátele. Když Ježíš řekne, že dívka pouze spí, setká se s výsměchem. Vždyť všichni viděli její studené tělo bez života a dobře věděli, že již nežije. Nepředpokládají, že by bylo možné někoho vzbudit ze spánku smrti.

Ježíš s sebou vzal otce a matku dítěte a dále Petra, Jakuba a Jana a vešel do místnosti, kde leželo tělo dítěte. Uchopil ruku dítěte a řekl, "Talitha kúm," což znamená, "Děvče, říkám ti, vstaň!" A tato dvanáctiletá dívka ihned vstala a začala chodit.

V příběhu dále čteme jen to, že se všech ihned zmocnil "veliký úžas" (v. 42). Ale jistě zde také bylo plno slz radosti, když vděční rodiče mohli znovu objímat své dítě.

Ježíš pak dal dva konkrétní pokyny. Rodičům řekl, aby dívce dali najíst a aby nikde neříkali, co viděli. Ježíš tedy projevil starost o onu dívku, ale patrně také chtěl, aby posměváčci poblíž onoho domu zažili údiv, až opět uvidí onu dívku plnou života, ale aby se neúčastnili na radosti rodičů.

Ježíš tedy ukázal svou moc nad smrtí - a to navzdory nevíře těch, kteří truchlili nad dívčinou smrtí.

Mezi další příklady z evangelií, které ukazují Ježíšovu moc nad smrtí, patří vzkříšení syna jedné vdovy (Lk 7,11-15) a vzkříšení Lazara (J 11,41-44).

Ježíš tedy svými zázraky ukázal, jakou moc má nad nemocemi, přírodou, duchovním světem a nad smrtí. Ale proč vůbec Ježíš musel provádět znamení, divy a zázraky?

Proč Ježíš vykonával zázraky?

Vliv Ježíše z Nazareta je v západní civilizaci nepřehlédnutelný. Vždyť současný kalendář dělíme na dobu před Kristem a po Kristu. Kenneth Scott Latourette ve svém díle Dějiny rozmachu křesťanství pečlivě zachycuje, jaký vliv měl Kristův život a učení, které nesli misionáři z Jeruzaléma, Judeje a Samaří až do nejzazších končin země.

Ježíšův vliv nemá obdoby, což ale vyvolává určité otázky. V průběhu dějin vzbudili značnou pozornost i další náboženští vůdci. Proč tedy nezanechali v dějinách takový dopad?

Jednou odpovědí je, že Ježíš svá slova o sobě také potvrdil svými zázraky. Ježíš své výroky potvrdil nadpřirozenými znameními, a proto je zcela jedinečný, je ve zcela jiné kategorii než všichni ostatní náboženští vůdci. Ježíš svými zázraky potvrdil řadu Božích záměrů.

Zázraky se naplnila proroctví

Co je jednou z nejdůležitějších skutečností, pokud jde o Ježíšovy zázraky? Ježíšovými zázraky byl potvrzen dlouho očekávaný, nadpřirozený Mesiáš.

Izraelité celá staletí čekali na "pomazaného Krále", který je vysvobodí z bolesti a politického útlaku. Desítky proroctví poukazovaly na příchod Mesiáše, který zázračně osvobodí Boží lid.

Michael Rydelnik, profesor judaismu na Moody Bible Institute, nevyrůstal s vírou v Ježíše. Jeho rodiče byli Židé, kteří přežili hrůzy nacistického holocaustu. Nejprve se stavěli proti myšlence, že Izraeli by mohl uniknout příchod jejich vlastního Mesiáše. Ale Michaelova matka při studiu Písem došla postupně k závěru, že onen činitel zázraků z Nazaretu byl Mesiášem, jehož předpovídali židovští proroci. To vzbudilo Michaelovu zvídavost. Při svém pečlivém zkoumání židovských Písem ohledně Mesiáše ke svému překvapení nacházel až příliš mnoho návazností na Ježíše z Nového zákona. Dále si uvedeme jen několik výrazných paralel, na které Michael ohledně Mesiáše narazil:

Narodí se v Betlémě (Mi 5,2; Lk 2,1-7).
Narodí se z panny (Iz 7,14; Mt 1,18-23).
Bude odmítnut (Ž 118,22; Mt 21,42-43).
Bude vysmíván (Iz 50,6; Mt 27,31.39-55).
Bude ukřižován (Ž 22,2-7; Mk 15,34).
Bude obětí za hřích (Iz 53,5-7; Sk 8,30-35).
Bude vzkříšen (Ž 16,8-11; Sk 2,25-32).
Bude vzat vzhůru (Ž 110,1; Sk 1,9-1).

Michael je jen jedním z bezpočtu těch, kteří během staletí začali v Ježíše věřit díky tomu, že zvažovali doklady v Písmu. Začali vidět, že Ježíšovými zázraky byly potvrzeny nadpřirozené předpovědi, v nichž byl předem popisován život, smrt a vzkříšení zaslíbeného Mesiáše.

Zázraky se potvrdila Ježíšova slova o sobě samém

Když Ježíš uváděl, že odpouští hříchy nebo že dává věčný život, vyvolávalo to v lidech otázky. Pro každého Žida měla nejvyšší důležitost Mojžíšova slova: "Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný" (Dt 6,4). Když tedy Ježíš o sobě uváděl skutečnosti, z nichž vyplývalo, že se ztotožňuje s Bohem, někteří izraelští náboženští vůdci došli k přesvědčení, že je nebezpečný.

Ježíšova božská podstata. Z Nového zákona je patrné, že mnozí, kteří viděli Ježíšovy zázraky, byli přesvědčeni, že přišel dlouho očekávaný Mesiáš Izraele. Ale když pro sebe Ježíš začal používat označení, která jsou vyhrazena pouze pro Boha, mnozí jej již dále nedokázali následovat.

U Jana 10,30-39 vidíme, že někteří chtěli Ježíše dokonce kamenovat, protože řekl: "Já a Otec jsme jedno." Je zajímavé poslechnout si Ježíšovu odpověď:

Proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: 'Rouháš se,' protože jsem řekl: 'Jsem Boží Syn'? Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi! Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, že Otec je ve mně a já v Otci (J 10,36-38).

Ježíš zde vlastně dává najevo, že lidé by jej měli oprávně zamítnout, pokud nedokáže svá slova podpořit mocí Boží. Viděli však zázraky, a proto je Ježíš vybízí, aby věřili svým vlastním očím, což je prvním krokem k tomu, aby k Ježíšovi přišli s vírou.

Těmito nadpřirozenými projevy se potvrzuje ještě další záměr, kvůli němuž přišel Ježíš na svět.

Ježíšova schopnost zachraňovat. Jestliže Ježíš, Stvořitel nebe a země, nás přišel zachránit (J 1,1-14; Ko 1,13-17), neměli bychom být překvapeni, že úspěšnost svého poslání nakonec potvrdil tím největším zázrakem.

Tento rabín z Nazareta nejen předpovídal svou smrt v Jeruzalémě, ale mluvil i o svém vzkříšení. Svou nabídku odpuštění hříchů a věčného života potvrdí tím, že bude schopen přežít svou vlastní obětní smrt. Ježíš v očekávání těchto událostí řekl svým učedníkům:

Ještě malou chvíli a svět mne již neuvidí, vy však mne uvidíte, protože já žiji a také vy budete žít (J 14,19).

V následujících hodinách titíž učedníci opustili toho, kdo vykonal tolik zázraků. Byla to nejhorší a nejtemnější chvíle jejich života, když museli přihlížet, jak jejich rabín a Mesiáš zemřel hroznou smrtí na římském kříži.

A pak nastala událost, která jim zcela změnila život. Tři dny po svém ukřižování Ježíš vstal v těle ze svého hrobu. Nový zákon uvádí, že se pak dalších 40 dnů mnohokrát objevoval, až i pochybovačný Tomáš padl na kolena a zvolal: "Můj Pán a můj Bůh" (J 20,28).

Teprve po Ježíšově vzkříšení učedníci pochopili, k čemu všemu vlastně došlo. Ježíš jim otevřel mysl, aby viděli, jak izraelští proroci předem mluvili o jeho utrpení a smrti, která bude sloužit jako oběť smíření za hřích (Lk 24,25-27.44-47).

Ježíšův slib, že se navrátí. Ježíš před svou smrtí a vzkříšením řekl svým učedníkům, že jejich vztah s ním dostane novou podobu. V noci před tím, než byl zrazen, jim v jedné horní místnosti vysvětlil, že je nutné, aby odešel a aby jim připravil místo. Ujistil je však, že se navrátí, aby je přivedl do domu svého Otce (J 14,1-3).

V příštích hodinách vše ale vypadalo tak, že se Ježíš rozhodl zemřít a své učedníky opustit. Následovalo však zázračné vzkříšení, po němž se Ježíš po 40 dní zjevoval svým učedníkům a připravoval je na svůj konečný odchod - odchod, během něhož je ujistí o tom, že se opět vrátí.

Při posledním setkání na Olivetské hoře Ježíš svým učedníkům řekl, aby v Jeruzalémě čekali na Ducha svatého, který je uzpůsobí k tomu, aby celému světu dosvědčovali, co viděli. "Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí" (Sk 1,9).

Ježíšův poslední zázrak je velmi významný. Pokud by z života učedníků jen tak odešel, zůstali by zmateni ohledně toho, kam vlastně odešel. Ježíš jim ale umožnil, aby byli svědky toho, jak byl vzat vzhůru do nebe, a zároveň jim slíbil, že se podobným způsobem také navrátí. Lukáš o tom napsal:

Když se upřeně dívali do nebe, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílých šatech a řekli: "Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe"(Sk 1,10-11).

Ježíšovy zázraky

Jeden článek v deníku The Washington Post uvádí, že američtí a izraelští vědci přišli s teorií, že Ježíš možná nekráčel po vodě, ale po ledu. Své závěry zakládají na důkazech, které mají ukazovat, že v dané oblasti před 1500 až 2000 lety byla dvě období klimatického ochlazování. V článku se uvádí, že díky tomuto objevu bychom mohli mít k dispozici vědecké vysvětlení jevu, který mnozí lidé považují za nadpřirozený.

Proč inteligentní lidé vynakládají takové úsilí, aby nějak vysvětlili Ježíšovy zázraky? Záleží nějak na tom, zda Ježíš skutečně proměnil vodu ve víno, anebo zda pomocí několika chlebů nasytil tisíce lidí?