Abychom pochopili důležitost dýchání, je mnohem lepší, jestliže pohlížíme na člověka jako na energetickou strukturu a ne jako na hromadu hmotných částic. Prostřednictvím dýchání neustále přijímáme energii, abychom udržovali život v těle. Významnou část energie přijímáme rovněž z potravy a vody, ale mnohem důležitější a vitálnější je energie, kterou přijímáme z okolního prostředí prostřednictvím vzduchu. Potrava zprostředkovává určitou energii, voda zprostředkovává další druh energie a také vzduch zprostředkovává jiný druh energie, kterou potřebujeme pro udržování života. 

Z nich je nejjemnější energie ze vzduchu, která také udržuje ostatní dva druhy energie. Na druhou stranu je známo, že člověk může vydržet desítky dní bez potravy, několik dní bez vody, ale bez vzduchu nemůže vydržet více než 2-3 minuty. Z toho můžeme vyvodit, že energie ze vzduchu je mnohem důležitější než ostatní dvě. V určitých podmínkách lze energie, které přijímáme z potravy a vody, úplně nahradit energií ze vzduchu. Paramahansa Jogananda v knize "Životopis jogína" popisuje  případy dvou osob, Giri Bala z Indie a Terezy Neumann z Německa, které žili desetiletí zcela bez potravy a vody. 

Z uvedených poznámek vyplývá, že dýchání je základním procesem života a následkem toho představuje základní projev člověka, který si zaslouží, abychom mu věnovali mimořádnou pozornost. Spolu se vzduchem vniká do těla i jemná energie. Mluvíme o základní energii života, o živoucím dechu Boha, o práně, o božském tvořivém dechu. Díky dýchání se velmi lehce dají ovlivnit tři základní aspekty člověka: myšlení, city, sexualita. 

Mezi těmito třemi existuje velmi pevný vztah. Vlivy, které přicházejí na jedné úrovni, se prakticky odrazí okamžitě i na ostatní úrovně. Myšlení, city a sexualita mají společnou energetickou podporu, která je úzce spojena s dýcháním. Můžeme říci, že dýchání, myšlení, city a sexualita jsou v hlubokém a tajemném vztahu. Ve chvíli, kdy urychlujeme rytmus dýchání, přichází i mentální neklid, roste emociální citlivost a rovněž roste i sexuální blaženost.

Silné emoce vyvolávají změny rytmu dýchání, ruší mentální proces a ovlivňují sexuální citlivost. Například, když má velmi emocionální bytost před zkouškou, stane se velmi citlivou, myšlení bude neuspořádané, přístup do paměti velmi obtížný, téměř nedokáže správně mluvit, dýchání bude neklidné, srdeční tep vzroste, rovněž sexuální podrážděnost může být zvýšená, některé bytosti v takovém případě zažívají stavy podobné orgasmu.

Je známo, že ženy jsou velice citlivé. Jestliže některé ženy prozkoumáme, zjistíme rovněž, že jejich dýchání je mnohem povrchnější, než u mužů, u kterých je z větší části plicní. Konkrétně bylo zjištěno, že existují tři druhy dýchání: břišní (brániční), hrudní (žeberní) a klavikulární (horní částí plic). První sestává z klesání a vzestupu břišní bránice, druhé probíhá skrze roztahování žeber (nejrozšířenější dýchání v dnešní době) a třetí klavikulární dýchání se děje zvedáním ramen a klíčních kostí. 

Břišní dýchání umožňuje nejrozsáhlejší pohyb plic, zajišťuje rovněž vstřebání vyššího množství čerstvého vzduchu z jednoho nádechu. Navíc tento druh dýchání zajišťuje masáž orgánů v břišní dutině a energetizuje solar plexus bytosti se všemi blahodárnými výsledky, které z toho vyplývají. 

Hrudní dýchání se děje skrze pohyb dolních žeber, zajišťuje jen lehké roztažení plic a malé množství  vdechnutého vzduchu, které vyvolává i vyšší kmitočet rytmu dýchání se všemi důsledky, které z toho vyplývají. Klavikulární dýchání je nejslabší, protože do plic proniká nejmenší objem vzduchu, zajišťuje pouze povrchní ventilaci vyššího pásma plic a to je příčinou, občas neznámou, mnoha poruch a psychosomatických nemocí. 

Určit tyto tři druhy dýchání je možné, pokud se položíme na záda a jednu ruku umístíme na břicho, na břišní prohlubeň, druhou z boku na žebra, tím si velmi zřetelně uvědomujeme jednotlivé dýchací pohyby. Během celé fáze vdechu mohou ruce sledovat nejprve břišní, pak hrudní a konečně klavikulární fázi dýchání.

Jestliže máte před zkouškou, jste plní emocí, dýchejte břišně a hrudně co nejhlouběji a starejte se o to, abyste úplně vyprázdnili plíce, poté co jste 5-6 vteřin zadržovali dech při plných plících. Když jste velmi stresovaní, hluboce vydechněte všechen vzduch z plic (přitom předkloňte trup dopředu, abyste umožnili lepší vyprázdnění plic). Potom pomalu nadechněte břišně a hrudně. Opakujte několikrát tento způsob dýchání a dostaví se stav klidu, vyrovnanosti a vnitřního míru.

Následující etapa spočívá v uvědomování si rytmu dýchání. Poskytněme trochu pozornosti a uvědomění si nádechu a výdechu. Nemusíme dělat nic jiného, jen toto: "podívat se" (vnitřně) na nádech a výdech, aniž bychom nějak působili na rytmus a hloubku. Je to podobné, jako bychom si prohlíželi dýchání někoho jiného. Pozorujeme, ale nijak neměníme. Když máme trochu volného času, když jdeme po ulici, nebo když na něco čekáme, mohli bychom si uvědomovat proud nadechnutí a vydechnutí. 

Je to velmi dobrý cvik, který se bude rychle odrážet i na jiných úrovních bytosti, se kterými je dýchání v pevné souvislosti. Neprodlužujte příliš délku tohoto cviku. Ale můžete zvyšovat frekvenci provádění cviku. Jestliže ho budete provádět 2-3 denně 15 minut, zajistíte tak velmi dobré uvědomění si dýchání a mnoho dalších blahodárných účinků. 

Také bychom si měli navyknout hluboce dýchat, stát se vědomými při vlastním dýchání, dělat procházky na čerstvém vzduchu (hlavně na horách), co nejlépe větrat náš byt (i v zimě). Je několik doporučení, které jsme mnohokrát slyšeli, ale často stejněkrát zapomněli. Je třeba pochopit, že bez přísné kontroly elementárních činů bytosti nemůžeme v našem životě dosáhnout něčeho opravdu velkolepého.

O dýchání můžeme říci, že je to oběť, kterou fyzické tělo přináší Bohu a On to oceňuje a daruje nám život. V Indii bylo řečeno, že pokud budeme dávat pozor na nádech a výdech, zjistíme, že vždy vzniká specifické proudění vzduchu skrze kanály dýchacího systému. Při nádechu vzniká zvuk, který můžeme vyslovovat jako slabiku SO, a při výdechu je zvuk vyvolán skrze proudění vzduchu, které můžeme vyslovovat jako slabiku HAM.   Pokud spojíme tyto dvě slabiky dosáhneme SO HAM, jednu z nejuctívanějších manter z Véd, která se  překládá "já jsem On". 

To znamená, že je uvědomována totožnost mezi osobním já (mikrokosmem) a absolutním já makrokosmem) Takto skrze proces dýchání člověk opakuje přibližně 21600x denně mantru SO HAM, která nás dává do rezonance s podstatou bytosti. Měli bychom o dýchání přemýšlet jako o božském daru a tak budeme mnohem více zaměřovat pozornost na Něho.

Každá buňka těla se rozšiřuje, stahuje, odpočívá podle velice přesného vnitřního rytmu, který je vyjádřen skrze dýchání celého těla v okamžiku plození. Tento první pohyb je základní matricí naší existence. Všechny ostatní fyzické a biologické modely vznikají z tohoto. Ačkoliv stojíme, běháme do kopce nebo hluboce spíme, dýchání působí jako rezonanční přítomnost a přináší vliv do všech ostatních procesů v těle, od chemických reakcí na buněčné úrovni až k našim psychickým a citovým stavům.

Z tohoto důvodu, jestliže je dýchání změněno nebo omezeno určitým způsobem, všechny naše pohyby budou porušeny.  Dýchací rytmus je dokonalé zrcadlo změny života. Jestliže nejsme schopni integrovat určité změny do našeho života, budeme klást vnitřní odpor, který se bude projevovat skrze změnu přirozeného rytmu dýchání. Volně dýchat je z určitého hlediska aktem odvahy. Tendence ke stagnaci, připoutanost ke známým aspektům života a k našim mentálním zvyklostem jsou věci, které zničí tvořivost a schopnost žít svobodně. Proto bychom měli odstranit překážky v cestě dýchání, které jsme si doteď postavili.

Na první pohled obvyklý čtenář jogínského textu bude zdrcen velkým počtem a zdánlivou složitostí ásan (jogínských poloh) a dalších jogínských technik. Protože jsou lidské pohyby prováděny logicky, můžeme zjednodušit a zároveň prohloubit poznání těchto prastarých praktik, pokud integrujeme principy, které jsou základem všech pohybů. Toto není primárně fyzický nebo mechanický proces. Každá matrice neboli princip pohybu je v přímé souvislosti s určitým modelem organizace vědomí a tento je následně ovlivňován dýcháním. 

Jestliže se naučíme volně dýchat, naučíme se svobodně myslet a také svobodně žít. Jogínské polohy, zdánlivě statické, předpokládají ve skutečnosti vnitřní pohyb, určitý tanec energie v bytosti. Tvar, který lidské tělo zaujímá při každé ásaně je tím, co vyvolává tyto subtilní a přece silné vnitřní pohyby energie. Nezasvěcenec nevnímá žádný pohyb, ale ten, kdo se umí podívat, pozná, kdy je ásana prováděna správně. Když se pohybuje tanečník, přemisťuje se v prostoru a jeho energie má tendence rozšířit se díky úsilí, které vykonává. V józe usměrňujeme pohyb uvnitř těla a takto svými pozitivními účinky tělo regenerujeme a pročišťujeme.

Naladit se na své dýchání je jako učit se tančit s partnerem. Nejprve je třeba přizpůsobit se partnerovi – jak a kdy se pohybuje. Aby ses stal dobrým partnerem dýchání, musíš být otevřený a nechat jej, aby vedl všechny kroky. Budete-li toto provádět, budete se cítit jakoby jste tančili sami se sebou. Do té míry, do které se toto uskuteční, získáte větší dovednost, rozdíl mezi vedoucím a vedeným zmizí a zůstane jenom tanec.

Dýchání je jak nevědomým, automatickým procesem, tak i tím, co může být na vědomé úrovni mentálně kontrolováno. Kdokoli zkoušel hlouběji dýchat a používal k tomu surové a agresivní metody, zjistil, že mechanické úsilí způsobí jenom ještě větší omezení jeho přirozeného dýchacího pohybu. Jogíni rozvinuli složité komplexní metody kontroly dýchání spojené pod názvem pránájáma. Mezi stavem naprosté nevědomosti a stavem volní kontroly dýchání existuje třetí cesta, být jednoduše vědomi, že "jsme dýchání"a dovolit dýchání, aby se přirozeně vyvolávalo, aniž bychom na ně působili.

Následující postupy nám pomohou naladit se na proces dýchání. Nejdůležitější postoj, který je třeba při provádění takového cviku mít, je otevřenost a přijímání. Je důležité věnovat pozornost všem vnímaným pocitům. Žádný pohyb, myšlenka ani impuls nebudou pokládány za bezvýznamné. Toto uvědomování, které přesně neurčuje ani netřídí, nám umožní proniknout velice hluboko za běžnou omezenou perspektivu. Stejný vnitřní postoj umožnil prvním jogínům objevit techniky, které dnes známe. Díky znovuprožívání tohoto postoje můžeme objevit vnitřní význam jogínské praxe a přejít tak mimo úroveň povrchních prožitků.

Dýchání celého těla se účastní života celé bytosti. Pokud se neustále vracíme k podstatě povahy dýchání, můžeme odstranit ztuhlost minulosti a představy budoucnosti a přijímat radostně šanci, kterou nám nabízí následující nádech nebo výdech. Naladění se na vlastní dýchání představuje rozhodnutí, které vyvolá mnoho transformací v naší bytosti. Ve chvíli, kdy ho učiníme, začínáme se odpoutávat od minulosti a budoucnosti, abychom prožili co nejvědomějším způsobem přítomnou chvíli.

Tento cvik lze provádět v jakékoliv poloze: v leže na zádech, na boku nebo na břiše, když zaujímáme jogínskou polohu, nebo při provádění jiných činností. Pro tento cvik jsme vybrali dvě polohy, abyste mohli jasněji pociťovat kývavé pohyby, které dýchání vyvolává. Je ale dobré vyzkoušet i další polohy, neboť každá vám přinese nové informace. Začněte ve stoje s nohama od sebe. Pokrčte kolena a předkloňte se. Ponechte hlavu, krk a paže uvolněné.

Jestliže tato poloha není pohodlná, kvůli protažení zad nebo nohou, můžete tento předklon provádět, když sedíte na židli s nohama od sebe. V této variantě musí hlava viset mezi nohami a paže podél nich. Začínejte pociťovat, jak dech přichází a odchází z těla. Zjistíte, že existuje krátká chvíle zastavení mezi roztažením a stažením, kdy tělo a dýchání zůstávají klidné. Tyto přestávky se podobají přestávkám zhoupnutí kyvadla ve chvíli dosažení nejvyšší amplitudy. Vnímejte nyní jak z nehybnosti a klidu se dýchání roztahuje a pohybuje námi, poté se stahuje a opět námi pohybuje a vrací se do klidu, než začne nový cyklus.

Vyjděte ze stejné polohy jako při předchozím cviku a představujte si, že vaše kosti jsou jako lehké vločky, které nadnáší proud dechu. Vzdejte se tomuto proudu. Malá přemísťování, otáčení, roztáhnutí a stáhnutí se vyvolávají v celém těle. Zůstaňte tak, aby jste "byli dýcháním". Nyní se snažte co nejpřesněji vnímat způsob, kterým jste ohnutí.  Cítíte páteř, jak stoupá a klesá? Můžete vnímat pohyb lopatek? Cítíte, jak páteř mění tvar s nádechem a s výdechem? 

Účastní se vaše paže pohybu také nebo je cítíte jakoby odtržené od středního toku dýchání? Hlava a krk pulzuje lehce a pohybuje se současně s nádechem a výdechem? U kterých částí těla cítíte, že se "účastní" procesu dýchání a které ne? Spontánní účast našeho těla na činnosti dýchání se vyvolává, když už vůlí nekontrolujeme tento proces a přejeme si, abychom dýcháním "byli pohnuti". 

Otevřená ústa, uvolněné svalstvo a hluboký vzdech (párkrát přitom, když vydechujeme ústy) nám mohou velmi pomoct, abychom se uvolnili a oddali. Když jste skončili, dejte páteř do dřívější polohy, můžete si také pomoci rukama, které opřete o kolena. Zůstaňte tak ještě chvíli a uvědomujte si způsob, jak dýchání nadále pohybuje vaším tělem.

  převzato ze stránek :   https://www.jogin.cz/Dycham-takze-ziji/

Fyziologické následky povrchního dýchání

• snížená výkonost plic a omezení přívodu kyslíku do buněk

• omezený přívod kyslíku do mozku (závratě a bolesti hlavy)

• zúžení cév

• zvýšená srdeční činnost a tlak

• zvýšená hladina kysličníku uhličitého v krvi

• porušená rovnováha pH v krvi

• zpomalení proudění krve, která odvádí odpadové látky z buněk do ledvin a plic 

• (70% odpadních látek odchází z těla plícemi!)

• zpomalení fungování lymfatického systému

• snížení množství zažívacích šťáv a zpomalení peristaltického pohybu ve střevech – 

• pocity napětí, nervozita, třes

• Jde prakticky o oslabení všech důležitých tělesných systémů, což nás činí náchylnými 

• k chronickým i akutním onemocněním všeho druhu. Dýchání je nejdůležitější ze 

• všech tělesných funkcí, protože všechny ostatní tělesné pochody na něm závisí! 

• Dýchání je jediný proces řízený autonomním nervovým systémem, jehož průběh 

• lze přímo ovládat naší vůlí.

Literatura:

Hovorka, J. (1993). Škola zázraků. Praha: Šulc a spol.

Lewis, D. (2000). Tao dechu. Praha: Pragma

Silbernagl, S., Despopoulos, A. (1993). Atlas fyziologie člověka. Praha: Grada, 

Avicenum Wilson, P. (1997). Základní kniha relaxačních technik. Olomouc: Votobia

Dýchací ústrojí začíná nosem (nejdelší úředně zjištěný nos měřil 28 cm!), v němž se vzduch trochu čistí a otepluje. Nos přechází v nosohltan (kde jsou mandle, jež zneškodňují bakterie a viry), ten v hrtan (což je trubička složená z chrupavčitých prstýnků), uprostřed něhož jsou uloženy hlasivky. Není bez zajímavosti, že okolo hlasivek proudí vzduch rychlostí 20 m/s, při hlubším vdechu až 36 m/s. Při kašli se kolem nich prohání vzduch rychlostí 120 m/s,což je velice rychlá síla cyklónu. 

Kyslík pomáhá proměňovat stravu v biologickou energii právě v těchto buňkách. Můžeme si to představit i takto: Aby buňky žily, musí přijímat palivo (stravu). Palivo se však musí něčím podpálit, což dělá právě kyslík. Zdá se jasné, že čím více kyslíku přijmeme v jednom nádechu, tím lépe může probíhat obnova a znovuoživení organismu.

V ideálním případě by měl objem přijatého vzduchu odpovídat kapacitě našich plic (5 000 ml), my však na jedno nadechnutí vdechujeme jen půl litru! Kdyby vám někdo řekl, ať se zhluboka nadechnete, tak zhluboka, jak jen svedete, co uděláte? Zkuste si to. Většina z nás vtáhne břicho dovnitř, roztáhne horní část hrudníku a zvedne ramena, na což jsme zvyklí z normálního dýchání. Máme totiž ve zvyku dýchat jen do horní poloviny plic, přitom potencionální objem plic je mnohem větší v dolní části! Více než půlka plic je naším běžným způsobem dýchání okrádána o čerstvý vzduch!

Dech a jeho rychlost a mělkost či hloubka samozřejmě závisí na našem stavu, na tom, co cítíme a co děláme. Jinak dýcháme při extrémně namáhavé situaci či ve stresu (až stokrát za minutu!) a jinak před usnutím. Avšak bez ohledu na to, v jakém stavu se nacházíme, spoléháme se ve většině případů jen na hrudní a podkličkové dýchání (rozšiřuje se horní část plic a zvedají se klíční kosti). 

Jen málokdy vdechujeme vzduch do nejhlubších částí plic, kde čeká nejvíce krve na okysličení. Prohloubení a zpomalení dechu však ve chvíli, kdy cítíme napětí, může být velice účinným lékem a cestou k uklidnění a nadhledu.Hluboký nádech a výdech může být příjemným a očišťujícím zážitkem, je to k neuvěření.

Jakmile jednou zažijete uvolňující moc hlubokého, ale klidného dechu, můžete být překvapeni, jak dýchání ovlivní nejen naše tělesné pochody, ale i stav naší mysli, náladu a pocity. 

Může to být částečně i tím, že dýcháme-li zhluboka, vylučuje naše tělo endorfiny, hormony štěstí. Velkou výhodu dechu je to, že ho máme stále u sebe. Naučíme-li se (nebo lépe řečeno: odnaučíme-li se naše špatné dýchací návyky) správně (tedy přirozeně) dýchat, máme ve svých rukou mocnou transformující sílu. 

Dýchání je nejrychlejší, nejlevnější a nejúčinnější cestou k nalezení KLIDU ve chvílích napětí, vyrovnání se s tlaky okolí a zlepšení našeho celkového zdravotního stavu a pocitu tělesné a DUŠEVNÍ POHODY. Pokud chápeme proces dýchání i trochu metaforicky, může nám navíc ukazovat, jak se zbavit starého (ve výdechu) a otevřít se novému (v nádechu).

 ZKRÁCENO z webu:  https://www.michalpetr.com/tajemstvi-dechu/

Duchovní význam dechu

Ve skutečnosti jsme dechem spojeni s vše pronikající životní energií, kterou je naplněn celý prostor.

Jíme různě zdravá nebo nezdravá jídla. Držíme diety, půsty a počítáme kalorie. Nakupujeme jídlo, platíme za jídlo, nosíme jídlo, vaříme, trávíme, myjeme nádobí, odnášíme odpadky. Velice drahé, namáhavé a složité. A to, celý život, třikrát denně. Věříme tomu, že to nás nejvíce udržuje při životě, dodává energii, dělá zdravé tělo. Je to jeden z důvodů, proč musíme chodit do zaměstnání.

Potřebujeme kuchyně, restaurace, prodejny, talíře, hrnce, příbory.... : ) Vydržíme bez jídla pár týdnů.

Pijeme vodu nebo jiné tekutiny. Je to již trochu jednodušší i levnější. Věříme tomu, že voda nás udržuje při životě....atd.. Potřebujeme sklenice, hrnky, lahve, konvice.. 

Vydržíme bez vody pár dnů. Dýcháme, ale ani si to neuvědomujeme. Vzduch je všude a zdarma.

Jednoduché a automatické. Nepotřebujeme k tomu nic. Bez dechu vydržíme pár minut.

Dýchání není zdaleka tak probádané jako třeba strava a nápoje. Přitom dech je Život, má v sobě tajemství, které nám bylo zatajované. Celý tento systém přijímání v principu dodává organismu životadárnou energii – pránu. Čím jemnější substance, tím větší poměr prány. Neříkám, že nemáte jíst a pít, to každý poznáte sám jaká je vaše cesta a kam vás vaše světelné tělo vede. Chci jen upozornit na bohatství, které se skrývá v dýchání prány. Na sílu světla v ní. Prána nebo-li čchi je kosmická energie, prasíla stvoření. Je všude kolem nás i v nás.  Protéká námi jako řeka života. 

Přijímáme a odevzdáváme nádechem a výdechem.  Dech je to první a poslední v životě těla. Hraje největší roli na fyzické, psychické i duševní úrovni člověka. Dech ovládá každou myšlenku, emoci i pohyb. Je nosič informací. Dokážeme-li být svým vědomím u svého dechu můžeme řídit pránu, kde ji potřebujeme mít. Pracujeme totiž s kosmickou energií, která tvoří, uchovává i mění. Je základním prvkem života a vědomí. A pokud jsme již vědomí, tak ji můžeme vědomě použít vědomým dýcháním :) Prána je podřízená mysli - jsme tvůrci. Můžeme ji nejen cíleně směřovat k zlepšení vitality, zbavování fyzických i emočních jedů, k získání klidu, ale především ke sladění s kosmickou vůlí. Existuje mnoho technik a metod dýchání. Čím lépe se naučíme pránu přijímat, tím více ji umožníme proudit naším tělem a učinit náš život šťastnějším a plnějším. Dosáhneme tak harmonie s tímto vesmírem, v němž žijeme. Přichází s ní okamžitý pocit duchovního klidu, míru a navýšení vibrací.

Prána je láska božího dechu. Jakmile dosáhneme vnitřní čistoty pravého Já, tak tehdy jsme blíže k absolutnu. Tato životní síla je pro použití k nejvyšší službě celku.  Naše myšlenky by již měly být velmi čisté a zjemnělé, protože to, co dýcháme se stává naší realitou. Kam pránu vedeme, to živí. Myšlenky založené na strachu by byly toxické.   Stačí když váš dech bude volný, spontánní a vědomý. Vědomé zacházení s pránou má větší hodnotu. Staňte se rukami kosmu pro tvoření krásného světa.

Dýchejte celým svým bytím. Nejde tu jen o plíce, ale celistvý systém, kterým jste. Přijímáte pátý element, ne jen vzduch. Nadechujte lásku a vydechujte lásku. Prociťte posvátnost okamžiku. Slaďte dech s dechem kosmu – boha. Do jednoty.

Přijímejte dokonalost a dovolte ať se božství spojí samo se sebou.

Jsme jen nádech a výdech vesmíru.  

A okamžik mezi nádechem a výdechem je nejdůležitější. Má moc nás propustit z omezení oddělenosti. Je vstupenkou skrz přítomnost k Vyššímu Já.  Je branou do království nebeského. Tak tam se chviličku zastavte a můžete se podívat do nitra - Domů. Je to jako vylití svatého grálu a jeho naplnění duchem svatým. Chvíle prázdnoty mezi dechem, okamžik ticha, má stejný tón jako nekonečno. Je neprojeveným bytím za projeveným světem. 

Já jsem životní energie.  Já jsem prána.

www.svetlojelaska.cz