Jemnohmotný obraz Duše Ježíše

• meditace Bílé léčení: 
• odstraňuje negativní uzly a energii v těle

Bílé léčení - duchovní meditace

Meditací se nejčastěji rozumí různé praktiky prohlubování soustředění. Ačkoli se meditace obvykle považuje za součást východních náboženství s počátkem ve védském hinduismu, je součástí mnoha náboženských systémů a filosofických škol. 

Pod pojem meditace řadíme několik činností, z nichž řada je spojována s dosažením změněného stavu vědomí. Cílem meditace je ale zejména kultivace mysli (její zklidnění) a získání vhledu (ať už do smyslu lidské existence a vesmíru nebo do osobních záležitostí).

Někdy tento pojem označuje i prosté rozumové přemítání a v některých náboženstvích také určité druhy modlitby. Ta je podle Osha jedním z typů meditace, stejně jako imaginace (denní snění). K meditaci přistupuje každá škola různě. Některé používají pouze lidskou mysl, které nabízí primární meditační bod (theravádový buddhismus), jiné užívají externí pomůcky, jako jsou např. mandaly.  

Slovo meditace pochází z latinského „meditatio“, které znamená „rozjímání“. V tomto významu se používá v křesťanství, například „meditace o utrpení Krista“. V křesťanství se vyskytuje také rozjímání během chůze v labyrintu nebo rozprava s Bohem během modliteb. Jde o to, aby se v meditaci člověk osvobodil „od obrazů“ a tím „vyprázdnil mysl“ a stal se duchovně svobodným.

Na konci 19. století začali  toto slovo používat k označení různých duchovních praktik zejména z hinduismu a buddhismu. Termín „meditace“ tedy nelze přiřadit k jednomu konkrétnímu konceptu, ale lze jím přeložit například sanskrtská slova samádhi, bhávaná nebo pránájáma.

Meditací se obvykle míní jedno z následujících:

  - stav, kdy je mysl zbavená všech myšlenek

  - mentální otevření se „božskému“

  - soustředění mysli na jeden objekt (jako je dýchání nebo slovní mantra)

  - intuitivní vhled do náboženské doktríny (např. vipassaná v buddhismu)